„Netrpí někdo z vás klaustrofobií?“ Ptá se nás sympatický průvodce Honza před vstupem do znojemského podzemí. Pak přidá upozornění pro návštěvníky vyšších postav: Prý už od nich slyšel mnoho peprných výrazů, pokud si nevšimli, že stropy šachet jsou někde opravdu nízko.
Pro běžné návštěvníky je zde doporučena základní trasa prohlídky. Ale ti, kterým v žilách koluje adrenalin, si mohou vybrat jednu ze tří více či méně psychicky a fyzicky náročných tras, kde si přijdou na své. Nejedná se však prý jen o mladší ročníky. Dokáží je v pohodě absolvovat i čiperní sedmdesátníci, ale také starší, kteří však musí počítat s tím, že se budou muset chvílemi plazit nebo jít v podřepu. Případně se v ochranných oblecích brodit blátem či vodou. Adrenalinová trasa není ani pro prostorově výraznější osoby, ty se do úzkých průlezů zkrátka nevejdou. Všichni chtiví neobvyklých zážitků také musí podepsat čestné prohlášení, že nemají nějaké závažné psychické onemocnění, či fyzické omezení (i zmíněnou klaustrofobii). Na těchto trasách je tma, svítíte si jenom baterkou a šplháte po žebřících. Nezbytná je v tomto případě i helma, protože průlezy jsou nízké.
Znojmo se neoddělitelně pojí s tradičními nakládanými okurkami. Kdo by neznal jejich chuť. Ty letošní jsou již naloženy!
Středověká „lednice“
Počátky labyrintu znojemského podsvětí se kladou do období 13. až 14. století. V té době přijížděli do Znojma různí obchodníci s potravinami. A protože se dostavovali nepravidelně a jídlo se muselo někde skladovat, tak byli místní nuceni vykopat si sklepy, kde potraviny uchovávali. Pak ale objevili i jiné uplatnění podzemí, a to v době válek či ozbrojených střetů. Podle hesla: kdo se ukryje, ten vyhraje, začali Znojemští šachty hloubit níže až do úrovně patra čtvrtého. V podzemí se nacházely i přepadové studny, z nichž se do dnešní doby zachovalo sedm. Cele znojemské podzemí čítá 27 kilometrů a patří tedy mezi jeden z největších labyrintů ve střední Evropě.
Abychom si mohli představit, jak tu lidé v dobách válečných konfliktů žili, hned na začátku prohlídky můžeme vidět „rodinku“. Matka cosi míchá v kotlíku nad ohništěm, v náručí dítě a druhé je opodál. Nechybí ani na improvizovaném lůžku ležící figurína. V podzemí se totiž převážně zdržovali ženy, děti a staří lidé. Hlavy rodin na povrchu udatně bránily město před cizáky. Tak tomu bylo například v roce 1425, kdy město napadli husité, ale nedobyli ho. Ptáte se ptáte, jak se v tom dýmu z ohniště dalo vydržet? Inu, díky zdejším důmyslně vybudovaným kouřovodům.
Až v 17. století prý podzemí k obranným účelům sloužit přestalo. Znojemští zřejmě usoudili, že postačí zdejší důkladné hradební opevnění. Avšak na původní účel se nezapomnělo. Opět se začalo používat jako jeden velký sklad. Několik dalších generací pak vůbec nevědělo, co se pod jejich nohama nachází.
V průběhu druhé světové války Znojmem, které se nachází v oblasti bývalých Sudet, zhusta projížděla těžká vojenská technika a podzemí se pod její tíhou začalo odkrývat. Nikdo to neřešil. Traduje se však, že až když se do něho propadl kamion s pivem, místní „pivaře“ zachvátilo zoufalství a začali se zajímat o to, jak ho z té dosud neznámé jámy dostat.
Znojmo nežije z minulosti. Je to sice krásné historické město, ale přizpůsobené modernímu turismu.
Akční pivaři
Jak však vyhloubit 27 metrů podzemních chodeb ve středověku a později i dobách, kdy neexistovala žádná kvalitní technika potřebná k ražbě? Nemluvě o pracovní síle, která by byla ochotná se tohoto nelehkého úkolu zhostit? Museli to tehdy zvládnou trestanci. „Všichni tu byli prakticky na doživotí, protože při té dřině nevydrželi déle než půl roku“, zdůrazňuje průvodce Honza, a dodává: „První dvě patra se kopala ve spraších, tam to šlo jednoduše. Ovšem níže byla rula a žula. „A kolik myslíte že se vykopalo za jeden den?“ Hádáme, ale moc se netrefujeme, tak se necháváme raději poddat. Odpověď nás překvapila. Prý to bylo pouhých 13 až 15 centimetrů. Vykopat tedy 27 kilometrů podzemní trasy trvalo nějakých 350 až 400 let! To museli mít Znojemští konšelé opravdu historickou povědomost, předávanou z generace na generaci o nebezpečí, které by mohlo městu hrozit, aby se tohoto úkolu (ovšem za cenu mnoha lidských životů) mohli zhostit.
Každé město má svoji legendu. Ta, která se týká podzemí se jmenuje mnich Teodor. Traduje se, že vlastně ani mnichem nebyl, jen se za něho vydával. Když prý byla nějaká válka, tak lákal nepřátelské vojsko do podzemí a potom ho ve čtvrtém patře topil ve studních. Nyní zde „šéfuje“ jako duch. Jestli byste zde zabloudili a máte čistou duši, pomůže vám najít cestu ven. Pokud je tomu naopak, bez milosti vás utopí.
My návštěvníci znojemského podzemí jsme si na závěr vyzkoušeli nalézt cestu se zdejšího „minibludiště“, do kterého nás Honza v závěru prohlídky nasměroval. Ačkoliv se mezi námi bezpochyby nacházeli jedinci s duší čistou a orientačním smyslem, věřte, že jednoduché to nebylo.
Kryt civilní obrany v podzemí
- Od sezony 2023 se rozšířily trasy Znojemským podzemím o nově objevený kryt civilní obrany. Ten se nachází pod Masarykovým náměstím. Návštěvník se seznámí se všemi podobami podzemích chodeb od počátku vybudování, až po moderní historii. Výklad nové prohlídkové trasy nabídne také souhrnné a zásadní informace o druhé světové válce, o studené válce, o budování protiradiačních krytů se závěrem, kdy systém civilní obrany zaniknul.
- Prohlídka o délce téměř 700 metrů je doplněna o exponáty jako je protichemický oblek, plynová maska, funkční radiometr, polní telefon, ale i dýchací přístroj, oživovací zařízení Spireta V. a chemické průkazníky. Na chodbách návštěvníci najdou informační panely se snímky původních dokumentů, mezi kterými jsou také mapy plánovaných zásahů amerických zpravodajských služeb v případě napadení.
Znojemské historické vinobraní patří k tradičním kulturním, společenským a gastronomickým vrcholům sezóny. Letošní se uskuteční od 11. do 13. září.
Lenka Stránská, autorka je spolupracovnicí portálu kamkam.eu
Foto a video: Znojemská beseda
