Za řezbářem od perníku

22 December 2017

Pojďte s námi k Perníkové chaloupce v obci Ráby. Ze střechy ale nic loupat nebudeme, zato si v teple u pece uděláme představu o tom, co obnáší řemeslo, které předchází tradiční výrobě tvarovaného perníku.

V Počátkách v muzeu mají formu, na níž se ženy perou o pánské kalhoty. Dekor perníků přece musí reagovat na dění dne...Když budete mít štěstí jako my, v Perníkové chaloupce v Rábech u Pardubic uvidíte v práci dvojici chlapíků, kteří jeden bez druhého nemohou plnohodnotně fungovat. Téměř 78 letý Oldřich Kvapil umí ze dřeva vyřezávat krásné formy na pečení nápaditého perníku, zatímco čtyřicátník Aleš Vostřez umí perníkové těsto namíchat, do zmíněných forem ho natlačit a perníky dozlatova upéct. Oba jsou z Hořic a v Perníkové chaloupce, kde je mimo jiné expozice Muzea perníku, svůj um a řemeslný fortel čas od času předvádějí. Příležitostně je taky můžete vidět v akci při různých slavnostech
v Čechách i v zahraničí. Tvorba dřevěných forem
na pečení perníku je dnes specifickou odnoží klasického řezbářství. A s tím, jak doba žádá jedinečnost, nápadu a působivý obraz, na hodnotě nabývají také perníky, které nevzešly z masové produkce. Na rozdíl od příslovečného „slepice, či vejce?“ je ovšem v tomto oboru zřejmé, co bylo na samém začátku a s čím originalita perníku stojí i padá.

Dobrou formu neudělá ten, kdo jen řeže a nepeče

Je-li řeč o formě k pečení perníku, kunsthistorici používají pojem kadlub. Jako řezbářské skvosty hodnotí kadluby z 2. poloviny 17. a počátku 18. století. Vynikají propracovaností a vypovídají o profesionalitě tvůrců. Odběratel budoucího výrobku z takové formy vyžadoval práci na úrovni uměleckého díla. U forem, které
vznikaly od 18. století až do zániku využívání dřevěných kadlubů koncem 19. století, je pak zřejmé stále častější zjednodušování řezby a její hrubší provedení. Nejspíš už nebylo vyžadováno, aby se zhotovením forem zabývali
jen specialisté, ale stačilo přirozené nadání neškoleného řezbáře. Mezi takové se ostatně řadí i Oldřich Kvapil. „Celý život jsem pracoval jako technik v silničním stavitelství. Ke dřevu mám ale úzký vztah, protože otec byl truhlář,“ zasvěcuje nás pan Kvapil v zástěře s nápisem Nositel tradice lidových řemesel, neboť tento titul obdržel za rok 2003. Svému hobby věnuje od 60. let téměř veškerý volný čas a vytvořil přes tisícovku dřevěných forem.
Na začátku byl problém i jen s informacemi. „K oživení našeho řemesla přispělo, když malíř Corvin z Prahy
a grafik Procházka z Pardubic uspořádali v roce 1966 výstavu starých perníkářských forem spojenou s pečením a prodejem z nich vytvarovaných perníků na zámku Kuks. Článek o tom vyšel v časopise Domov a pod jeho vlivem jsem se pokoušel podle sádrových odlitků starých forem vyřezat je ve dřevě,“ vzpomíná Oldřich Kvapil.

Dobrou perníkářskou formu neudělá ten, kdo jen řeže a nepeče. Funkčnost dřevěné formy spolehlivě prověří jedině praxe.

„Vedle grafika Josefa Procházky a akademického malíře Jiřího Corvina, kteří vlastnili archiv fotografií starých forem z Čech, Moravy i Slezska, přičemž druhý z nich mi předal i zkušenosti s pečením do forem vytlačovaných perníků, zmiňme ještě aspoň Dr. Vítězslava Štajnochra. Zásadně mě ovlivnil v technice řezby a v ikonografii zobrazovaných motivů.“

V upravenej forme sme použili text medialneho partnera – Krásny rok

foto: www.pernikova-chaloupka.cz, https://www.facebook.com/pg/krasnyvenkov

Používate zastaralý internetový prehliadač, preto sa niektoré prvky stránky nemusia zobrazovať správne. Pre zlepšenie zobrazovania stránok a zvýšenie bezpečnosti na internete Vám odporúčame používať niektorý z moderných prehliadačov.